Dáváte si s žádostí o ruku načas?

Na žádost o ruku mám čas, to nikam neuteče. To si můj partner myslel taky, až o mě málem přišel.

A co Vy, pánové. Také tak nějak zní Vaše rozmluvy s sebou samotným nebo odpověď, když se někdo zeptá?

Pak je pro Vás článek hrozícím ukazováčkem. Odkládaná žádost o ruku může být důvodem, proč vztah neklape tak, jak byste si představovali.

Chci se podělit o svůj příběh, který málem rozdělil naši rodinu. O ruku jsem byla požádána za pět minut dvanáct.

Chci Vám ukázat, co se odehrává v hlavě ženy, když si s žádostí o ruku dáváte načas. Když ji nepožádáte po třech, pěti, sedmi, devíti letech vztahu, ani poté, co spolu začnete bydlet a dokonce ani poté, co Vám dá dítě.

Ukážu Vám, jak moc to narušuje vztah! Samozřejmě výjimkou jsou páry, které se brát nechtějí a oba jsou s tím srozuměni.

Existují ženy, kterým nepřipadne vhodné říkat si o to, aby si je muž vzal, dokonce bych řekla, že je to pod jejich úroveň. Jsem jedna z nich.

Za prve: Žádost o ruku je výsada mužů. Muž je odjakživa lovec. Vyhlédne si kořist, uloví ji a odnese domů. Nikdy to nebylo naopak – že by se kořist sama nabízela, i když v dnešní době to tak ženy někdy dělají a kvůli tomu pak vznikají potíže typu –> lovec ztrácí o kořist zájem.

Za druhé: Chci, aby to bylo partnerovo vlastní rozhodnutí (svobodná vůle), že si mě chce vzít. Nechci, aby to dělal na něčí popud, rozkaz, psychický nátlak… Jednoduše chci se cítit skutečně chtěná.

hands-437968_1920

Pokud jste o tom spolu dosud nemluvili neznamená, že o to partnerka nestojí. Ženy o svatbě a společném životě přemýšlí už v počátcích vztahu. Každého partnera bereme jako potenciálního manžela. Někdy to víme hned, že s tímto mužem chceme strávit život, někdy jsme na pochybách a necháváme tomu volný průběh, ale věřte, že několik let na pochybách určitě nebudeme.

Tudíž pokud máte několikaletý vztah, společné bydlení nebo dokonce už děti, je chybou oddalovat tento krok, jen kvůli pohodlnosti nebo jiným nepodstatným důvodům.

Pokud si partnerku chcete vzít, snažte se porazit všechny důvody, proč jste to dosud neudělal! Proč? Pozorně čtěte, co všechno se může odehrávat v hlavě ženy. To se pak samozřejmě odráží i na atmosféře vztahu, v partnerčině postoji k Vám a v mnohém dalším.

∗∗∗∗∗∗∗∗∗

V průběhu 3-4 let jsem sehrávala vnitřní i vnější boj. Průběžně jsem se snažila nenápadně partnera podněcovat k tomu, aby přišel na to, že si mě chce vzít.

Boj to byl velmi zdlouhavý, několikrát jsem při něm ztratila víru, vzdala to, nabrala sílu a znovu se pokusila vyhrát.

A jak to probíhalo?

nature-669592_1920

Píše se rok 2013 (jsme spolu 7 let, už rok spolu bydlíme, máme zaděláno na miminko).

„Proč mě dosud nepožádal o ruku?! Já to nechápu!“ (zahledím se z okna, mozek pracuje na plné obrátky, jak se snaží přijít na to, kde je chyba).

„Je to mnou? Mým chováním? Dělám něco špatně? Třeba se o něj málo starám… zkusím mu víc vařit… nechám mu mnohem víc volnosti – budu ho vybízet, ať si zajde do posilovny nebo na pivo s přáteli… zkusím zapracovat na pozitivech pro něj… zapracuji i na svých negativech…“

Když po nějaké době vidím, že mé snahy nikam nevedou. Ztrácím chuť a elán, cítím se nechtěná.

Mé myšlenkové pochody v případě řešení jakýchkoliv majetků, smluv, nákladů domácnosti dělím vždy podvědomě napůl. Tohle je mé a tohle jeho, kdybychom spolu v budoucnu nebyli.

Nechávám si otevřeny zadní vrátka ve všem, co se týká nás obou.

Rok 2014 a 2015 (miminko narozeno a už se nám i batolí)

Rozhodnu se vyslat naše známé na výzvědy.

Když se náhodou objevíme ve společnosti mých přívrženců, snažím se je zaúkolovat a vyslat na nenápadné výzvědy na téma svatby a jak je na tom partner se ženěním.

Když se vrací s odpovědí, že je to prý o penězích, které nejsou… splácí se auto, hypotéka… mé další kroky se ubírají k šetření. Žádné výlety, žádné utrácení za nepotřebné věci, a pokud můžu, snažím se platit víc účtů já, aby partnerovi zbývala větší rezerva.

Namísto prstýnku se za nějakou dobu vytasí s koupí elektrického auta Lamborghini na dálkové i ruční ovládání pro syna.

person-409127_1920

Čímž mne opět velmi raní a já znovu vzdávám veškerou snahu.

Přestávám věřit, že je to otázka peněz.

 

Můj nepřetržitý koloběh myšlenek začíná být možná trochu paranoidní. Začínám vinit sebe… nepožádal mě, protože prostě nechce. Čím dál častěji mě objevuje sedět pohroženou do svých myšlenek. Mé pocity mě tak mučí, že se začínám víc svěřovat sestře nebo mamce, abych si ulevila.

Po několika neúspěšných pokusech se pokouším o poslední výkřik do tmy. Odcházím i se synem k rodičům. Nešlo to po dobrém, zkusíme se odloučit. Snad si uvědomí, že mu chybíme a že mu samotnému není dobře.

Výsledek? Chybíme mu moc, přijíždí za námi dokonce na kole (protože jsem měla auto). Domů se vracíme bohužel dřív, než jsem plánovala, kvůli zdravotním důvodům. Vše ale zůstává při starém, nic se tímto pokusem nemění.

Domácí atmosféra se začínáportrait-1212096_1920 měnit z pozitivní na neutrální až mírně špatnou. Žádné radostné skákání kolem krku, když se vrací z práce.

Ve spousty věcech mi začíná být lhostejný, občas mě nezajímají jeho názory. Výčitky mám vepsány ve tváři.

Ne nadarmo se říká, že podle toho, jak se cítíme uvnitř, to vypadá i navenek!

Občas mi mé myšlenky zkazí i příjemné pocity po milování. Když vedle sebe ležíme a

já začnu uvažovat nad tím, jak nikomu nemůže být líp, než jemu. Má všechno! Nemá důvod se uvazovat.

Zatímco on slastně odpočívá, já se znechuceně otáčím zády.

Pak ale jednoho dne, vysvitne špetka naděje. Sestra mi po jednom z mých poraženeckých prohlášení oznamuje, že mi to nesmí říkat, ale že se k něčemu schyluje, tak ať se vzchopím.

Ta informace mi vlila do krve nový proud energie. Cítila jsem se šťastná. Blížilo se naše devítileté výročí a já byla přesvědčena, že tehdy se to stane. Tak by nám vyšla svatba na výročí desetileté.

Jelikož mám jen jeden prstýnek a ten mám pořád na ruce, schválně si ho nechávám zapomenutý v kuchyni, aby to měl jednodušší.

Nechávám vyrobit prsten s nápisem „ANO, chci být jen Tvá“, abych ho mohla také překvapit, až se to stane.

Jak jsem očekávala, se nestalo… aby tomu nasadil korunku, výročí přešel bez povšimnutí. Což mě srazilo ze sedla.

Dalších pět měsíců poté, jsem byla pořád v očekávání a mírném nadšení, které klesalo až na bod mrazu. Tam jsem se rozhodla všechny své myšlenky, úvahy a snahy zmrazit a už se k tomu nikdy nevracet… nedoufat.

lovely-woman-1435544_1920Rok 2016

Za rokem 2015 jsem udělala tlustou čáru a do nového roku vstupuji s předsevzetím, že už se nebudu trápit!!! Budu žít taky tak bezstarostně a v pohodě jako on. Dala jsem si slib, a tak jsem i učinila.

Věnovala jsem si podnikání, vnášela jsem do vztahu nejrůznější oživení

Vydrželo mi to 6 měsíců, do doby, než se začalo blížit naše desetileté výročí.

Nervozita postupně narůstá, navrací se negativní myšlenky, které mě donutí učinit rozhodnutí, že pokud se ani teď nevysloví, vztah ukončím.

Asi týden před výročím jsem již tak podrážděná, že na sebe jen štěkáme, vyčítáme si samé nesmysly, na dovolené mě dokonce dožene k slzám, což se stává v průměru jednou za dva roky.

Říkám si, že už o to ani nestojím a kdo by vůbec chtěl takovou zlou ženu.

Přesto přese všechno …

… přichází den D. Jsme spolu na pláži a chystáme se jít do moře. V půli cesty mě chytí za ruku a přitáhne k sobě, k objetí.

„Víš co je dnes za den?“
„…“

„Máme desetileté výročí.“
„…“

„Věděla jsi to?“
„… ano.“

… a v tom to přichází. Nemůžu tomu uvěřit. Tak dlouho jsem na to čekala a nyní je ten okamžik tady! Zavalí mě obrovský pocit štěstí, navrací se pocit, že jsem chtěná. Všechny chmury, všechno negativní, co se mě drželo, jako nějaký parazit a sálo poslední špetky optimismu a naděje, najednou samo dobrovolně opouštějí svou základnu a vytrácí se neznámo kam.

DSC01785

DSC01796

Od té chvíle, jako mávnutím kouzelného proutku, se k partnerovi chovám jako znovuzrozená. Žádné výčitky, v srdci mám nekonečnou záplavu klidu a míru.

Časem sleduji, jak se můj vnitřní klid odráží na kvalitě našeho intimního života, na řešení různých konfliktních situací, dokonce i na vztahu se synem.

Všechno je o 100 % lepší!!!

∗∗∗∗∗∗∗∗∗∗∗∗

Teď znáte celý můj příběh. Nebylo zrovna příjemné o tom psát. Věřím, že se z něj poučíte a nebudete si zahrávat s osudem svého vztahu tak, jako můj partner, který to dodnes neví. Nikdy jsem s ním o tom nemluvila.

Pokud jsem Vám v některých momentech popisovala chování Vaší partnerky, pak by to pro Vás měla být výstraha. Něco se děje! Začněte to řešit.

Na závěr:

Když jsem se partnera zeptala, proč až teď, proč si dal tak načas, jeho odpověď zněla:

„Víš jak je to. Člověk to pořád odkládá a odkládá…“

… nevěřila jsem vlastním uším. A to je všechno? Celý důvod? Takže kvůli lenosti–pohodlnosti jsem si musela projít tím vším?!

Nedělejte stejnou chybu… ne každá žena bude tak trpělivá.

Pokud jste to dosud neudělali, protože se bojíte odmítnutí, zeptám se, co získáte tím, že to nezkusíte? Vůbec nic, právě naopak. Získáte jen trochu společného času navíc, než ji to omrzí.

V „lepším“ případě bude žít s výčitkami, vztah se začne ubírat špatným směrem a Vy se můžete marně snažit ho oživovat.

V horším případě Vás opustí.

Změnil příběh Váš názor? Pak jsem moc ráda.

Držím Vám pěsti a fandím všem správným rozhodnutím, které povedou ke společné harmonii…

IMG_20160725_180612

Bc. Eva Križánková

Miluji překvapení. Partnera překvapuji dnes a denně, a právě tato metoda dodává našemu vztahu šťávu. Baví mě dávat lidem návod, jak oživit jejich vztah, jak být pro svého partnera přitažlivější. Můj příběh si přečtěte zde >>
Autorka e-booku Oživení vztahu do 14 dnů>> E-book Vám dá poměrně jednoduchý, ale účinný návod, jak vnést do vztahu nový náboj. Rutině můžete říct sbohem, protože Váš vztah získá nový rozměr. Získáte vztah plný zábavy, energie, vztah plný nových začátků.

Komentáře

  • Tomáš Hořejší 16.08.2016 18:38

    Vím, že jsem ještě malý ucho a takový věci mám ještě před sebou, ale vždycky u partnerky vyhledávám maximální komunikaci přesně proto, aby nevznikala tahle „nedorozumění“. Pokud jste tohle téma pořádně neprobrali, nedivím se že to pánovi nedošlo. Prostě máme každý jiné myšlení a co se vám ženám jeví jako životní cíl, je pro nás jen další zastávka na kterou můžeme přijít kdykoliv.

    http://www.thsvet.cz

    • Bc. Eva Križánková 17.08.2016 05:34

      S komunikací nemáme nejmenší problém, i to je důvod, proč náš vztah funguje na jedničku. V článku jsem však psala, že jsem zásadně proti si o žádost o ruku říkat a nejsem v tom jediná. Žádost o ruku je výsadou pánů a já chci, aby to bylo jeho rozhodnutí, že chce, ne že to udělá, protože jsem si o to řekla.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.